Rok 1809. Napoleon Bonaparte je vládcem obrovské říše, rozkládající se od Královce po Pyreneje, od Varšavy až k Neapoli, od Antverp k horám severozápadního Balkánu, od Hamburku po ostrov Korfu, zkrátka nejmocnějším mužem Evropy. Když v září tohoto roku navštíví podruhé a naposledy ve svém životě Brno, tou dobou okupované jeho vojáky, je krátce po jeho červencovém vítězství v bitvě u Znojma a sjednaném příměří, které znamenalo fakticky porážku Rakouska. Napoleon je tudíž prakticky na vrcholu. Neodpustí si tedy vykonat slavnostní přehlídku svého vojska na bojišti u Slavkova, na místě, kde čtyři léta předtím slavil své vrcholné válečnické vítězství.

Rok 1908, o 99 let později. Na pozvání lorda Mořice Arnolda de Forest, britského politika, automobilového závodníka a majitele hradu Veveří, zavítá na jeho hrad již potřetí jeho přítel z mládí, toho času anglický ministr obchodu – Winston Churchill. Na rozdíl od předchozích dvou návštěv je tato speciální: Churchill je se svou ženou Clementine právě na svatební cestě. Clementine má ovšem důvod ke stížnostem. Její manžel se totiž více než novomanželce věnuje své vznikající knize o Napoleonovi, ve které si troufá konečně vysvětlit důvod jeho epochálních vítězství. Tuší, že je to právě ztracený Napoleonův proslov k jeho vojsku z roku 1809, který by mohl být klíčem k „Napoleonově šifře“. Když se však jednoho rána na Veveří probudí a zjistí, že Clementine někdo unesl, musí mladý Winston začít řešit zcela jiné problémy a vydat se až do hlubin brněnského podsvětí…

Skutečnost Napoleonovy a Churchillovy vazby k Brnu autorský tým, který si s brněnskými dějinami a legendami pohrával už v Baronu Trenckovi, Mendelovi a Brněnském kole, inspirovala opět k dumasovsky rozkošnické fabulaci. Kolotoč neuvěřitelných, ať už ověřených či neověřených historických situací, se tak opět ve zpěvoherním hávu roztočí pod holým nebem v podmanivých prostorách Biskupského dvora, a to ve světové premiéře.

Zdroj fotografií k inscenaci: www.mdb.cz