Je melodramatický román, založený na víře, že každý člověk může přerůst sám sebe, aby dosáhl dokonalosti. Dějová linie románu je napínavá od počátku až do konce, sledujíc, jak se Jean Valjean a společnost vypořádávají s dobrem i zlem.

Hugo začal uvažovat o Les Misérables již někdy v roce 1829. Pozoroval zvláštní incident, který začíná děj románu v ulicích Paříže v roce 1845. Jednoho slunného, ale chladného dne, viděl zbídačeného muže, který byl zatčen za krádež krajíce chleba. Jak ten muž stál na ulici, zastavil u něj překrásný kočár. Uvnitř kočáru byla oslnivě krásná žena oblečená v sametu, hrající si s dítětem schovaným za stuhami, výšivkami a kožešinami. Zbídačený muž zíral na ženu v kočáru, ale ta si jej vůbec nezaznamenala. Hugo psal, že viděl tohoto muže „v jasném světle dne, ve slunečním svitu, jako ducha bídy, přízračné varování revoluce stále ještě ponořené ve stínech temnot, ale již z nich povstávající. V okamžiku, kdy si všiml té ženy, aniž by jej ona zaznamenala, byla katastrofa nevyhnutelná“.

V průběhu let se Bídníci vyvíjeli tak, jak Hugovy životní zkušenosti utvářely jeho filosofii. Zapracoval do románu všemožné osobní vzpomínky, často míchaje každodenní triviální fakta s fikcí, aby dal příběhu ducha reportážní pravdivosti. Když byli Bídníci publikováni, byl to epický román, vyjádřený bohatou prózou zasazenou do pevného rámce historie, filosofie apolitické teorie. „Je to leviatan, kterého hodlám vyslat na moře“, řekl Hugo před vydáním románu.

Když byli Bídníci v roce 1862 vydáni, vyvolali takové nadšení jako žádná jiná kniha v historii. Román byl v Paříži široce inzerován s obřími malovanými portréty Cosette, Fantine, Mariuse a Jeana Valjeana.

Předcházeje úspěšnou story muzikálu o sto let později, román Bídníci byl původně více triumfem čtenářským, než u kritiky. „Všechny kritiky“, psal Hugo, „jsou reakční a více méně nepřátelské“.

Stejně jako u muzikálu názor kritiků neměl absolutně žádný vliv na zájem veřejnosti o Bídníky. Knihkupci a další prodejci doslova bojovali o to, aby získali výtisky pro své zákazníky. Dlouhé fronty a dopravní zácpy po celém městě provázely „boj“ lidí o koupi jednoho ze 48 tisíc výtisků, které byly dány do prodeje první den.

Tento fenomén se zopakoval v roce 1985, když muzikálová verze Hugova románu byla uvedena v Londýně s většinou špatnými kritikami. Když Cameron Mackintosh, znechucený nepříznivou kritickou odezvou, telefonoval do pokladny předprodeje, dostal odpověď šťastného prodejce lístků, který měl plné ruce práce. „ Jsem překvapen, že jste se dovolal“, řekl Mackintoshovi, „telefony nepřestávají zvonit“. Stejně jako v románu, příběh Les Misérables uhodil na společnou strunu a úspěch muzikálu byl postaven na informacích od ucha k uchu.

Hugo napsal o své knize: “ Nevím, zda to bude číst každý, ale je to myšleno pro každého. Je to určeno Anglii stejně jako Španělsku, Itálii stejně jako Francii, Německu stejně jako Irsku, republikám s přístavními otroky stejně jako císařstvím s nevolníky. Sociální problémy přesahují hranice…“.

Proto, aby mohl presentoval své myšlenky co nejvíce lidem, Hugo nutil své vydavatele, aby vydávali také levnější vydání jeho knihy, která by byla dostupná obyčejným lidem.
Původní úspěch francouzského vydání byl následován po celém světě, jakmile byly k dispozici překlady. Kniha se stala senzací v Americe, jejíž občanský nepokoj té doby v mnohém odrážel události a pocity obsažené v románu. Samozřejmě, vojáci Konfederace četli knihu dychtivě a nazývali sami sebe „Lee´s Miserables“ (je to hříčka se jménem generála Lee, který byl vojevůdcem vojsk Konfederace – pozn. překladatele).

Jako u každého uměleckého díla, které usiluje o změnu sociálních podmínek, získal román Bídníci mnoho nepřátel. Konzervativci měli strach ze sociálního dopadu románu a Vatikán ho na několik let zakázal. Divadelní verze, napsaná Hugovým synem Charlesem, byla ve Francii zakázána a proto byla premiérována v Bruselu. Francouzské noviny L´Constitutionnel psaly, že pokud by se myšlenky románu staly všeobecně uznávanými „ žádný pilíř sociálního řádu by nezůstal stát“.

Nicméně, Les Misérables, Bídnici,  byli přeloženi do téměř všech jazyků a v průběhu minulého a předminulého století se stali jednou z nejvíce prodávaných knih v historii.