Na pozvání krále Šalamouna přichází Sibyla, královna ze Sáby do Jeruzaléma. Po únavné několikaměsíční cestě vchází přes městské brány mnohočetný královský průvod (karavana). Přináší cizí kulturu, lidi v orientálním oblečení, dosud nevídaná zvířata a bohatství. V lidech tato karavana vyvolává údiv, ale i obavy.

Po příjezdu Sibyly následuje velkolepé přivítání a velká hostina pořádaná králem Šalamounem. Jako projev úcty a vděku věnuje Sibyla králi vzácné poklady a dary. Netradičním dárkem jsou i orientální břišní tanečnice, které vyvolají u manželek krále Šalamouna pohrdání, ale i velký smích. V té době je běžné mnohoženství a král Šalamoun má několik set žen. Král Šalamoun uspořádá velikou slavnost spojenou s pitím, tancem a zábavou. Sibyla jako host na královském dvoře poznává moudrost velkého panovníka, zvěsti o Šalamounově moudrém panování se dostaly až do daleké Sáby. Sibyla je svědkem známého sporu dvou žen o dítě. Jedna z nich zalehla své dítě a našla je ráno mrtvé. Šalamoun rozsoudí moudře i tento spor.

Mezi králem Šalamounem a královnou Sibylou vzplane velká láska. Šalamoun má možnost lépe poznat Sibylu, která líčí králi své vize a proroctví o daleké budoucnosti Jeruzaléma, ale i celého světa. Přítomnost Sibyly nehraje do karet Veleradě kněží v čele se Sadokem, kteří proti královně kují pikle a snaží se Sibylu vyhostit ze země. Hlavní příčinou odchodu královny je narození jejího a Šalamounova společného syna. Šalamoun i proti vůli kněží chce prohlásit svého potomka následníkem trůnu. Sibyla odchází se svým průvodem a věrným přítelem Písařem, jehož úkolem je zaznamenat dějiny a události té doby a proroctví vědmy Sibyly. Písař je tajně zamilován do královny ze Sáby. Sibyla a Písař nikdy nedorazili do své vlasti. Jejich pouť končí v poušti, kde Sibyla plní své poslání a diktuje své vize, proroctví a poznání o Bohu.

Celý historický děj je propleten vizemi budoucí moderní doby. To vše umocňuje i moderní hudba v této části. Ve scénách, které představují současnost, se divák potkává se zjeveními Sibyly, Šalamouna a Písaře, kteří jako duchové symbolizují protipóly Temnoty a Světla. Tím, že se v minulosti král Šalamoun odvrátil od Boha, představuje krále Temnot. Sibyla a Písař znázorňují opačné protipóly Světla, což je i vizuálně odlišeno v divadelním zpracování.

Každý po prožití svých životů končí na daném stupni – úrovni, kterou si zaslouží svými činy na této zemi. Závěrečná část Věčnost dává lidem naději, že i v těch nejtěžších chvílích života má největší smysl láska. „Jen láska zůstává, i když je všechno ztracený…“