Hudební komedie z blízké budoucnosti z prostředí školy, technologické revoluce a rodičovských emotikonů.

Rodičovský chat. Skandál. Ukradená lahev. Zuřiví rodiče píší, že se to bude řešit na třídních schůzkách… někdo mlčí, někdo dává gif s popcornem. Jenže po chvíli se zjistí, že ta lahev je ukradena v online hře. A navíc škola příští týden organizuje to společné dlabání dýní! Peklo existuje a trvá minimálně po dobu školní docházky.

Taky jste ve skupině s rodiči a pro své děti chcete ve vzdělávacím procesu to nejlepší? A co to vlastně je? Umění práce s informacemi? Umění vycházet s lidmi? Schopnost odlišit realitu od online prostředí? A umíme to sami, jako rodiče? A jakou bude mít podobu vzdělání našich dětí? Také se občas ptáte, k čemu vám to celoživotní vzdělávání bylo? Když se teď cítíte tak osaměle a není tu nikdo, kdo by vás pochopil. Dá se vůbec s ostatními nějak sladit?